Ztuhlé psychické časové konglomeráty
Potlačování bolesti začíná již v raném dětství, někdy dokonce před narozením nebo už v děloze. Pokaždé, když jsme v určité pro nás bolestivé situaci proudění energie zastavili, znehybnili jsme ji, zůstala "zamrzlá" v energii a čase. Ve svém aurickém poli jsme vytvořili blok. Jelikož aurické pole je tvořeno energetickým vědomím, blok je ztuhlé nebo zmražené energetické vědomí. Část naší duše spojená se vzniklou situací v okamžiku, kdy jsme bolest zastavili, zamrzla také a zůstane tak až do chvíle, kdy ji umožníme roztát. Nedozrává s námi. Jestliže nám byl tenkrát jeden rok, tato část naší duše zůstane stále na této úrovni. Když ji vyvoláme k životu, bude podle toho jednat. Dokud ji nevyléčíme tím, že do bloku pošleme dostatečné množství energie, aby roztál, a tím mohl být spuštěn proces dospívání, nemůže dozrát. Jsme plní těchto bloků. Kdy vůbec začne naše jednání vycházet z našeho dospělého Já? Nebude to trvat až tak dlouho.
Při vzájemných interakcích vycházíme rovněž z různých psychických ztuhlých časových bloků. Při intenzivní interakci můžeme jednu minutu prožívat realitu vnitřního dospělého, abychom se v další oba přeladili do nějakého aspektu zraněného dítěte v určitém věku. Toto nepřetržité přeskakování od jednoho aspektu vnitřního vědomí k druhému velmi ztěžuje komunikaci. Síla ztuhlých psychických časových bloků je v tom, že bloky s podobnou energií se sdružují dohromady a vytvářejí konglomeráty. Pro lepší pochopení si uvedeme tento příklad. Energie by se například mohla týkat opuštění. Budeme to dokumentovat na případu muže středního věku jménem Joe (fiktivní osoba). Joe byl od matky oddělen ihned po narození - jednalo se o těžký porod, a tak byla v celkové anestézii. K dalšímu odloučení došlo, když mu byl jeden rok. Matka musela do nemocnice, aby porodila další dítě. Z těchto dvou zkušeností si dítě milující matku vyvodilo, že od toho, koho nejvíc milujeme, můžeme očekávat, že nás opustí. Kdykoliv byl Joe později v životě někým v různé míře opuštěn, zakoušel stejně ničivou hrůzu jako poprvé.
Z tak hlubokého traumatu vyvodíme pro sebe závěr. Podoba závěru je založena na zkušenosti - v tomto případě prožitku opuštění. Vychází z dětské logiky, která oznamuje: "jestliže miluji, budu opuštěn". Tento závěr podbarvuje všechny další podobné zkušenosti, které prožíváme později. Je zřejmé, že roční dítě si ho neformuluje vědomě. Místo toho ho bude podvědomě držet ve svém systému přesvědčení a ponese si ho s sebou. Z tohoto pohledu situace z raného dětství, o kterých jsme psala, mají přímou souvislost se situací následující: Joe je desetiletý a matka odjíždí na dovolenou. Při každé další podobné události v životě bude jeho reakce vycházet spíše z podoby dětského závěru než z okamžité situace, což bude způsobovat, že všechny emocionální reakce budou vzhledem k momentálnímu stavu věcí značně přehnané.
Podoba závěru spouští naše osobní chování, takže máme tendenci znovu vytvářet traumata podobná tomu původnímu. Joe se tedy bude značně podílet na vytváření situací, při kterých bude opuštěn, například manželkou nebo přítelkyní. Jeho jednání, založené na podvědomých negativních očekáváních, napomáhá celou situaci připravit. Očekává-li podvědomě, že bude opuštěn, bude jednat se svou manželkou či přítelkyní jako s někým, kdo by ho mohl opustit. Může požadovat přehnané důkazy lásky, nebo ji dokonce obvinit, že se ho opustit chystá. Tímto podvědomým jednáním ji bude tak dlouho provokovat, až doopravdy práskne dveřmi. Skutečný problém na hlubší úrovni je ten, že kdo se sebou zachází jako s někým, kdo si být opuštěn zaslouží - vlastně se sám sebe doopravdy vzdává.
Není radno podceňovat sílu podoby závěru. Nalezení vlastních podob závěrů je klíčem k transformačnímu procesu, klíčem k našemu zdraví a štěstí. Každý z nás jich vlastní celou řadu včetně kolem nich nahromaděných ztuhlých psychických časových konglomerátů. Vyčistit je obnáší hodně práce. Ztuhlé psychické časové konglomeráty se shlukují kolem energie stejného druhu, jako je energie tvořící podobu závěru. Může se nám to jevit jako poněkud matoucí, protože to neodpovídá naší představě, že prožitky by měly být odděleny emocionálně tak, jako jsou odděleny v čase. Tak tomu není. Konglomerát se skládá z menších segmentů, z nichž každý je tvořen energetickým vědomím, které zamrzlo během určitého minulého prožitku. Podobné prožitky jsou však přímo spojeny bez ohledu na to, kolik času mezi nimi uběhlo. Jakmile se při léčení podaří uvolnit jeden ze segmentů ztuhlých časových bloků, vzroste tok energie proudící do aurického pole. Jelikož se jedná o energii podobnou, začne tato na oplátku uvolňovat další malé díly časových konglomerátů.
Teď k našemu příběhu: Joe bude pokaždé, když se nějaký blok uvolní, prožívat událost, jako by se stala právě teď. Tudíž nejdříve bude muset projít bolestí, kterou prožil, když mu bylo třicet let. Když se tato bolest uvolní, stane se desetiletým dítětem plným trápení a potom přejde k tomu, co prožíval ve stáří jednoho roku.
Podaří-li se tyto části naší duše, které nemohly dozrát se zbytkem naší osobnosti, uvolnit, začnou velmi rychle dospívat. Proces dozrávání může trvat pár minut nebo pár let - záleží to na tom, o jak silné ztuhlé energetické vědomí se jednalo a v jaké hloubce bylo uloženo. Uvolněné energie se integrují do lidského energetického pole a vrací se zpátky do kreativního procesu individuálního života. Ihned dojde k výrazné změně. Život Joea se pomocí nalezených částí vědomí, které jsou v tvůrčím procesu velmi aktivní, změní. Již se nevzdává sám sebe v podvědomém úsilí dostat od někoho lásku a péči. Zůstává si věrný, protože teď zná svou cenu a ví, že je schopen společný vztah vytvořit. Jelikož na vztahu k sobě pracuje a rozvíjí ho, bude přitahovat partnerky, které nepřinášejí energii opuštění a tedy (v tomto směru) nový vztah bude pevný. Přirozeně, nemusí najít tu pravou hned na první pokus.
Při vzájemných interakcích vycházíme rovněž z různých psychických ztuhlých časových bloků. Při intenzivní interakci můžeme jednu minutu prožívat realitu vnitřního dospělého, abychom se v další oba přeladili do nějakého aspektu zraněného dítěte v určitém věku. Toto nepřetržité přeskakování od jednoho aspektu vnitřního vědomí k druhému velmi ztěžuje komunikaci. Síla ztuhlých psychických časových bloků je v tom, že bloky s podobnou energií se sdružují dohromady a vytvářejí konglomeráty. Pro lepší pochopení si uvedeme tento příklad. Energie by se například mohla týkat opuštění. Budeme to dokumentovat na případu muže středního věku jménem Joe (fiktivní osoba). Joe byl od matky oddělen ihned po narození - jednalo se o těžký porod, a tak byla v celkové anestézii. K dalšímu odloučení došlo, když mu byl jeden rok. Matka musela do nemocnice, aby porodila další dítě. Z těchto dvou zkušeností si dítě milující matku vyvodilo, že od toho, koho nejvíc milujeme, můžeme očekávat, že nás opustí. Kdykoliv byl Joe později v životě někým v různé míře opuštěn, zakoušel stejně ničivou hrůzu jako poprvé.
Z tak hlubokého traumatu vyvodíme pro sebe závěr. Podoba závěru je založena na zkušenosti - v tomto případě prožitku opuštění. Vychází z dětské logiky, která oznamuje: "jestliže miluji, budu opuštěn". Tento závěr podbarvuje všechny další podobné zkušenosti, které prožíváme později. Je zřejmé, že roční dítě si ho neformuluje vědomě. Místo toho ho bude podvědomě držet ve svém systému přesvědčení a ponese si ho s sebou. Z tohoto pohledu situace z raného dětství, o kterých jsme psala, mají přímou souvislost se situací následující: Joe je desetiletý a matka odjíždí na dovolenou. Při každé další podobné události v životě bude jeho reakce vycházet spíše z podoby dětského závěru než z okamžité situace, což bude způsobovat, že všechny emocionální reakce budou vzhledem k momentálnímu stavu věcí značně přehnané.
Podoba závěru spouští naše osobní chování, takže máme tendenci znovu vytvářet traumata podobná tomu původnímu. Joe se tedy bude značně podílet na vytváření situací, při kterých bude opuštěn, například manželkou nebo přítelkyní. Jeho jednání, založené na podvědomých negativních očekáváních, napomáhá celou situaci připravit. Očekává-li podvědomě, že bude opuštěn, bude jednat se svou manželkou či přítelkyní jako s někým, kdo by ho mohl opustit. Může požadovat přehnané důkazy lásky, nebo ji dokonce obvinit, že se ho opustit chystá. Tímto podvědomým jednáním ji bude tak dlouho provokovat, až doopravdy práskne dveřmi. Skutečný problém na hlubší úrovni je ten, že kdo se sebou zachází jako s někým, kdo si být opuštěn zaslouží - vlastně se sám sebe doopravdy vzdává.
Není radno podceňovat sílu podoby závěru. Nalezení vlastních podob závěrů je klíčem k transformačnímu procesu, klíčem k našemu zdraví a štěstí. Každý z nás jich vlastní celou řadu včetně kolem nich nahromaděných ztuhlých psychických časových konglomerátů. Vyčistit je obnáší hodně práce. Ztuhlé psychické časové konglomeráty se shlukují kolem energie stejného druhu, jako je energie tvořící podobu závěru. Může se nám to jevit jako poněkud matoucí, protože to neodpovídá naší představě, že prožitky by měly být odděleny emocionálně tak, jako jsou odděleny v čase. Tak tomu není. Konglomerát se skládá z menších segmentů, z nichž každý je tvořen energetickým vědomím, které zamrzlo během určitého minulého prožitku. Podobné prožitky jsou však přímo spojeny bez ohledu na to, kolik času mezi nimi uběhlo. Jakmile se při léčení podaří uvolnit jeden ze segmentů ztuhlých časových bloků, vzroste tok energie proudící do aurického pole. Jelikož se jedná o energii podobnou, začne tato na oplátku uvolňovat další malé díly časových konglomerátů.
Teď k našemu příběhu: Joe bude pokaždé, když se nějaký blok uvolní, prožívat událost, jako by se stala právě teď. Tudíž nejdříve bude muset projít bolestí, kterou prožil, když mu bylo třicet let. Když se tato bolest uvolní, stane se desetiletým dítětem plným trápení a potom přejde k tomu, co prožíval ve stáří jednoho roku.
Podaří-li se tyto části naší duše, které nemohly dozrát se zbytkem naší osobnosti, uvolnit, začnou velmi rychle dospívat. Proces dozrávání může trvat pár minut nebo pár let - záleží to na tom, o jak silné ztuhlé energetické vědomí se jednalo a v jaké hloubce bylo uloženo. Uvolněné energie se integrují do lidského energetického pole a vrací se zpátky do kreativního procesu individuálního života. Ihned dojde k výrazné změně. Život Joea se pomocí nalezených částí vědomí, které jsou v tvůrčím procesu velmi aktivní, změní. Již se nevzdává sám sebe v podvědomém úsilí dostat od někoho lásku a péči. Zůstává si věrný, protože teď zná svou cenu a ví, že je schopen společný vztah vytvořit. Jelikož na vztahu k sobě pracuje a rozvíjí ho, bude přitahovat partnerky, které nepřinášejí energii opuštění a tedy (v tomto směru) nový vztah bude pevný. Přirozeně, nemusí najít tu pravou hned na první pokus.
Zdroj: Zjevení světla - Barbara Ann Brennan
internetový zdroj: http://www.andelskysvet.cz/