close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Energetické vzorce - Míla Rejlková

11. dubna 2008 v 6:59 | Markétka |  Inspirující články
Nejprve je nutné předestřít, že každá energie je totožná s vědomím
určitého typu - její kvalita určuje vnější projev tohoto vědomí. Proto předem
upozorňuji, že vždy použiji-li pojem "energie", jeho současným významem je
pojem "vědomí", tyto dva aspekty se od sebe nedají oddělit, i když označují dva
různé pohledy: jev, na který pohlížejí, je ovšem jeden a ten samý.
Aby tedy mohlo dojít k projevu určité energie do reality, je k tomu nutné,
aby byla takříkajíc "oblečena" do určité formy. Prvotní energie tvořící nejhlubší
podstatu bytí žádnou formu nemá, není možné ji nijak specifikovat, žádnými
prostředky "uchopit" ani pozorovat. Ona však existuje, i když ji lidé nevnímají, tvoří
čistou esenci bytí, jeho základ: vytváří pro každou svoji reflexi ve formě určitého
projevu zdroj, bez něhož by nemohlo nic vzniknout, nic existovat.
Prvotní energie tvoří sama sebou dokonalou rovnováhu, celistvost
a harmonii, jsou v ní zahrnuty veškeré neprojevené možnosti, a právě proto nemůže
být žádná z těchto možností v projeveném stavu. Jakmile se nějaká možnost
konkretizuje, okamžitě v její realitě ubývá prostoru k projevení ostatních možností,
lépe řečeno už jsou v tomto svém projevu omezeny projevem už existujícím.
K projevu jakékoli možnosti je nutné vyvedení prvotního vyváženého
celku z rovnováhy, ovšem takovým způsobem, aby následně vzniklá projevená
realita jako celek v rovnováze zůstala. Tuto zdánlivou nemožnost však lze uskutečnit
- tím, že se onen původní celek, prvotní celistvost, rozdělí na části, které jsou vůči
sobě určitým způsobem uzavřené a od sebe oddělené, vnímají se tedy navzájem
jako samostatné jednotky. Toto rozdělení se děje tak, že v původně celistvém
a homogenním celku dojde k polarizaci: způsobem podobným rozhoupání kyvadla
ze stavu klidu do stavu pohybu oscilujícího okolo středového bodu do mezních stavů
výkyvu se původně jednolitá energie soustředěná do jednoho bodu rozprostřela
mezi dva mezní body, v nichž obou existují jakési "uzly vědomí", energie vymezené
určitou specifickou vlastností vnímanou ze dvou opačných úhlů pohledu, která je
svou kvalitou polarizuje. Podle zákona rovnováhy je tato polarizace vždy ve smyslu
+ nebo -, vzniká strana aktivní a strana pasivní ve smyslu přebytku a nedostatku
energie určitého typu. Dá se tedy říci, že vzájemně oddělené energetické uzly vzniklé
z původní celistvosti ve svém souhrnu vždy tvoří absolutní rovnováhu, jeden je
zrcadlovým obrazem druhého. Mezi nimi pak dochází k energetické výměně od
aktivního pólu směrem k pasivnímu, dokud ono pomyslné kyvadlo se nezhoupne
do svého bodu obratu, v němž dochází k jakémusi "přepólování": strana aktivní
přechází ve stranu pasivní, a energetický tok se obrací. To se děje do té doby, než se
oba extrémy opět vyrovnají do středového rovnovážného bodu, přičemž oba póly
reality opět splývají do nepolární jednolitosti. K této jednolitosti se automaticky
nabízí přívlastek "původní", ale bylo by omylem si myslet, že nastoupil skutečně
původní stav. V běhu projeveného bytí se nic neztrácí, vše je zaznamenáno do jeho
struktury, a proto ona celistvost která prošla zkušeností nejednotnosti a duality
už v sobě tuto zkušenost má včleněnu jako svoje poznání,a tudíž může s jejími
energiemi kdykoli vědomě pracovat.
Vědomí jako aspekt projevu určité energie má tu vlastnost, že může tuto
energii - svůj nosič - měnit podle svého uvážení. Děje se to přesně podle zákona, že
každá jednotka vědomí svými názory o uspořádání reality tuto svoji realitu zároveň
tvoří. Svými představami coby vyslanou energií totiž "prohýbá" ideální rovnováhu
Neprojevené Podstaty, z níž se silou této energie vynořují a podle její náplně tvarují
vnímatelné projevy reality. K těmto faktům dále dodám, že jak se původní celistvé
vědomí štěpí na více a více dílčích složek, souběžně s tímto procesem vzrůstá počet
vzniklých realit: každá jednotka vědomí svou individualizací skrze změnu vnímání
tvoří svou vlastní realitu, která se od reality jiné individuality liší přesně tak, jak se
liší jejich energetická "výbava" vztažená k energiím Neprojevené Podstaty.
Energetické vzorce - to je souhrn vžitých forem, podle nichž bytost
tvaruje své myšlenky, pocity i konkrétní činy. Jsou to ustálené formy reakce na
vnější podnět určitého typu, přicházející (opět) k bytosti ve formě myšlenky, pocitu
nebo činu. Tyto vzorce představují souhrn všech zkušeností nashromážděných
vědomím od okamžiku jeho individualizace až k současně vnímanému okamžiku,
a ve své celistvosti ilustrují jeho celkovou představu o podstatě bytí. Procházejí
neustálým vývojem a změnami, které vyplývají ze stálého působení zákona akce
a reakce, stálé výměny energií mezi člověkem a prostředím které ho obklopuje:
vysílá neustále do svého okolí svoje energie v podobě myšlenek, pocitů i činů
vytvarovaných energetickými vzorci tvořícími jeho podstatu, a zpět přijímá reakce
okolí, které mu přesně odrážejí jeho postoje a názory. Ve svém okolí se tedy každý
může vidět jako v zrcadle. Pokud se mu tento obraz v určitých bodech nelíbí,
přehodnotí své názory v těchto oblastech, a touto svojí změnou mění příslušné
vzorce v sobě, přičemž následuje pochopitelně i změna jimi vysílaných energií.
Tím se mění rovněž i zmiňovaný "odraz v zrcadle" vnímaný člověkem jako reflexe
vnější reality směrem k němu, a celý cyklus se opakuje.
A skrze působení tohoto zákona - zákona odrazu - lze vysvětlit důvod,
smysl i účel zkoušky, před kterou nyní lidstvo stojí, volby, kterou nemůže odmítnout:
volby mezi láskou a strachem, volby mezi svobodou a otroctvím.
Do této doby se totiž většina lidí domnívala, že k tomu, aby nebyli ovládáni,
musejí sami ovládat druhé. Pod vlivem svého úhlu pohledu zabarveného strachem
zrcadlově otočili aplikaci zákona o ovládání energií (vyjádřitelný větou "neovládášli
něco, ovládá tě to"), a namísto co by tuto poučku aplikovali sami na sebe, na
svoje vlastní energie a dovednost v práci s nimi, která je nutně spojená se znalostí
zákonů jejich působení, vztáhli princip ovládání na ostatní samostatné bytosti ve
svém okolí. Tím, že ono ovládání vůči druhým použili, když jim to energetická
převaha nad nimi dovolovala, si do příštího svého života - do své reality po příštím
bodu obratu kyvadla - přivolali stejnou situaci, jakou jim způsobili. Utrpení a jím
ještě zesílený strach vyvolaly spolu s touhou po odvetě ještě větší touhu po osobní
moci a síle, s cílem použít ji proti nynějším svým utlačovatelům, a oplatit jim
stejným způsobem: ovládat, vykořisťovat, zneužívat. Energie strachu se tak v tomto
bludném kruhu stále zesilují, výkyvy kyvadla jsou prudší a prudší, metody ovládání
stále tvrdší….do té doby, než alespoň jedna zúčastněná strana pochopí, že tudy
cesta nevede. Až se to stane - je naděje. Naděje, že člověk najde dostatek sil odložit
strach a s ním i svou touhu ovládat z důvodu, aby sám nebyl ovládán. A pokud
potom pochopí princip fungování zákona odrazu a zákona o ovládání, je pro něho
cesta k vlastnímu osvobození otevřena. Na jeho vlastním rozhodnutí už potom
záleží, vydá-li se po ní nebo ne.
Jestliže se onen dotyčný rozhodne kladně, na určitém bodě své cesty za
poznáním narazí na působení dalšího zákona - zákona rezonance. Tento zákon
říká, že energie určitého typu (myšlenka, pocit nebo čin) probudí tutéž energii
v dosahu svého působení u každého, kdo v sobě má energetický vzorec vytvářející
energii stejného typu. Silou rezonance tedy vzbuzujeme u svých bližních v okolí
stejné myšlenky, pocity či činy jako sami máme či vykonáváme, pokud v našem
i v jejich vědomí jsou zapsány stejné vzorce které je vytvářejí. Vzbudí se v nich
takto pohnutka k určitému činu, vznikne zdánlivě bezdůvodně určitá emoce, či je
napadne určitá myšlenka, a toto nutkání je přesně tak silné, jak silně je zapsán ve
vědomí bytosti příslušný energetický vzorec tyto energie generující, jaké priority
tedy daná bytost tomuto typu myšlení, cítění či jednání ve svém životě přisuzuje.
A v těchto všech zmiňovaných skutečnostech je skrytý i návod, jak se
bránit jakémukoli ovládání, ať už myšlenkovému, pocitovému či hmotnému:
rezonance nikdy nemůže určitý vzorec myšlení, cítění či jednání v člověku vytvořit,
může ho maximálně probudit k životu a zesílit, energetické vzorce v sobě tvoří
každý sám, svou svobodnou vůlí, svým svobodným rozhodnutím něco v určité
situaci myslet, cítit, nějakým způsobem se zachovat. Proto má-li někdo v sobě
vzorec nutící ho z jakéhokoli důvodu a jakýmkoli způsobem ovládat druhé, brát
jim ve svůj prospěch svobodu jejich myšlení, cítění nebo jednání, je snadným cílem
pro ovlivňování tohoto typu. Řešení je proto jediné: objevit v sobě všechny tyto
vzorce včetně důvodů proč vznikly, a prací se svým vědomím je přetvořit z podoby
strachu do podoby lásky.
V této souvislosti se zmíním ještě o jednom jevu: pokud člověk opakovaně
odmítá přijmout energie svého doplňujícího principu protože je nechápe a bojí
se jich, budou ho přesto zvnějšku bolestně zasahovat znovu a znovu, protože
jedna polarita podle zákona rovnováhy vždy přitahuje polaritu opačnou. Dokud
nezmění svůj úhel pohledu a následně i svůj přístup, může se tento uzavřený cyklus
opakovat takřka donekonečna, a opakovaným vrstvením prožitků strachu ve stále
stejné situaci vzniká velmi silný energetický vzorec, projevující se v energetickém
systému člověka jako blok, tedy místo s nízkým až téměř žádným průtokem energie.
Tento bludný kruh rozváže až otázka člověka po důvodu této situace, a jeho hledání
řešení: pak teprve si svým upřímným přáním otevírá možnost, aby k němu ono
vytoužené řešení mohlo přijít.
Je jistě dobré rozhodnout se pro jednu z těchto dvou cest, ovšem pro
to, abyste to mohli udělat, nejprve musíte umět rozeznat, jak vlastně přijímáte
určitou energii ze svého okolí. Strach a s ním svázané odmítnutí je vždy provázen
negativními emocemi různého stupně, od agrese a útoku na jedné straně, nebo
depresí, ukřivděností a pocity oběti na straně druhé. Tyto pocity vám pak do života
opakovaně bude vnášet určitá situace negativním způsobem tak dlouho, dokud v ní
nerozeznáte chybějící součást určité své energie, a nepřetvoříte tuto energii svým
pochopením její podstaty do pozitivní podoby jakou má mít, pokud je použita
správným způsobem: tímto poznáním ji zároveň činíte svou součástí.
A pokud jste si z tohoto mého vysvětlení odečetli jeho nejvnitřnější smysl,
vyjde vám tato rovnice:
"vstřícnost = volná výměna energií = poznání = sjednocení = svoboda
= radost = láska".
Její zrcadlová podoba pak je následující:
"odmítnutí = uzavření se = neznalost = dualitní rozpolcenost =
závislost = bolest = strach".
A nyní praktický návod, jak se nezaplétat do negativních
energetických vztahů s ostatními lidmi, pokud mají jiný názor
než vy, a jak vzniklý konflikt energií řešit pozitivním způsobem.
První pravidlo - přijde-li k vám jakákoli forma energie s níž se vnitřně
neztotožňujete, tedy pocit, myšlenka nebo konkrétní čin, v žádném případě se
jí nestavte na odpor negativním pocitem odmítnutí, ale přijměte ji s nezaujatým
pochopením jako něco, co má právo na existenci právě proto, že to bylo čísi
svobodnou vůlí vytvořeno. Druhé pravidlo - přijmete-li takto nezaujatě to, co jste
původně cítili jako negaci, pochopíte důvod jejího vzniku, tím to též přeměníte
v energii tvořivou, protože už ji budete umět takto používat. Třetí pravidlo - jakmile
situaci nezvládnete a odpor vůči ní už ve vás vznikne, je navázán kontakt, který vás
s negativní podobou oné energie poutá, a ona tím sílí - je vaší pozorností ve své
negativní podobě posilována a upevňována. Napravit toto je už potom daleko těžší
a složitější - nejprve musíte svým odpoutáním se tuto vazbu zrušit (to je podstata
odpuštění), a teprve až se toto stane, máte volnou cestu k odstranění této negace
samotné - jejím pochopením jinak, tedy přetvořením do pozitivní podoby. Lidé
tento mechanismus obvykle nechápou, proto buď vynechají jednu či druhou etapu,
nebo neučiní nic a pak marně bojují s tíhou, která je na ně navázána: tíhou svojí
agrese, nebo naopak pocitu oběti.
Shrnu to tedy: nejprve odpustit ublížení, tedy odpustit tomu, kdo vám
ublížil, a to pochopením důvodu, proč to se to stalo a co vám to mělo přinést;
potom přijmout s láskou to, co vám ublížilo, jako názor vyplývající ze svobodné
vůle druhého, ovšem zároveň tuto energii rozeznat jako cizí, s níž se neztotožňujete
- proto ji neutrálně uznáte jako výlučné "vlastnictví" vašeho protějšku, s nímž
nemáte nic společného, tudíž na něm nepotřebujete cokoli měnit.
Pamatujte - chcete-li se osvobodit od závislostí a vazeb, mají být polem
působnosti vaší vůle ke změně pouze vaše vlastní energetické vzorce, nic jiného;
jakmile totiž bez svolení druhých ve formě prosby o pomoc zasáhnete do jejich
energií, ztrácíte vlastní svobodu přesně v té míře, v jaké jste ji vzali jiným. Ano,
můžete ovlivňovat pozitivním způsobem běh projeveného bytí směrem k větší
harmonii, ale jen svým vlastním příkladem, svými vlastními energiemi působícími
rezonancí na vaše okolí. Ale pouze a jedině na svobodné vůli každé bytosti záleží,
jestli se rozhodne tohoto vašeho příkladu následovat, či nikoli.
autor: Míla Rejlková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vašek Vašek | 12. dubna 2008 v 16:03 | Reagovat

Moc pekny clanek. Diky za nej :-)

2 ....nuuuuda ....nuuuuda | 14. listopadu 2010 v 19:42 | Reagovat

a kde jsou ty vzorečky ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama