Terapie láskou
Začalo to tak, že jedna kamarádka se začala modlit tiše ke Kristu. Já to nevěděl, ale zjevil se mi, jak jsem zavřel oči, můj vnitřní Kristus a sdělil mi, že mám k sobě pozvat Pannu Marii. Dále mi řekl, že k Ní nemám moc dobrý vztah, nikdy jsem se s Ní proto moc nehovořil. To jsem musel uznat.
Jakmile jsem Ji v Srdci přizval, začaly mnou po následném rozhovoru s ní proudit ohromné "vlny Lásky" - jinak se to popsat nedá. S nimi i intenzivní pocit božského Přijetí, po kterém jsem už odedávna ve skrytu duše toužil.
Panna Marie mi sdělila pouze pár slov. Pocitově asi tolik, že se Jí jakožto principu božské Lásky mám více otevřít a přijmout Ji. Připustit si Ji více do sebe a svých vztahů především se ženami. Myšlenkově mi sdělila, že z Jejího pohledu je větším hříchem než někomu ubližovat bránit se průchodu, dávání lásky a tím i přijímání druhých jací jsou.
To jsem ještě vůbec netušil, jak se mnou ta "Láska" zacvičí… Zalily mě Její silné nádherné vlny, při nichž jsem se téměř totálně rozplýval v nekonečně jemné Blaženosti, která mne plně naplňovala a vnitřně uspokojovala až po okraj rajské rozkoší s pocitem láskyplné Posvěcenosti celého mého Bytí. Málem jsem u toho brečel dojetím.
V pozdních hodinách na mne padla únava. Po hodině marné snahy usnout mnou začaly cukat zvláštní pocity stále silnější bolesti a tísně spojené s oživením mých minulých vztahů, jak a kdy jsem partnerce ublížil.
Byly to situace, o kterých jsem se domníval, že už je mám v sobě dávno srovnané. A najednou jsem pocítil, jak jsem je řešil povrchně a to ještě hodně rozumově a s egoistickým zaměřením na sebe, svůj prospěch a dobrý pocit.
Zkrátka byl jsem dost chladně sobecký. Neublížil jsem ze svých partnerek pouze jediné, mé jediné velké platonické lásce. Ta však byla z mnoha důvodů nerealizovatelná, leč krom ztráty matky jsem jí tehdy nejvíce trpěl.
Počínaje matkou až po současnou ženu jsem dost ublížil všem blízkým ženám. Ony mě sice něčím také, ale tím z pohledu "mariánské Lásky" nelze ospravedlnit žádnou zlobu ani egoistické chování. Všechna ta ublížení druhým jsem najednou cítil na sobě.
Byla to ani ne tak silná, jako spíše skličující bolest pro uvědomění si toho, co jsem jim učinil, ať už si to zasloužily či nikoliv, protože já nebyl pověřen tím, abych to posuzoval a kohokoli za cokoliv odsuzoval. To není v kompetenci lidí, ale božské "Přísnosti", která má na to po ruce nekonečnou Prozřetelnost. A k Ní na vyvážení boží soucitnou "Milost", která přesně ví, kolik odplaty uneseme a pro vnitřní změnu potřebujeme odžít skrze své Srdce.
"Nikdy, co svět světem stojí, nedostaneme ani o píď více trýzně, nežli kolik opravdu uneseme ve svém životě a je nám nápomocno k porozumění, pokud se rozhodneme se mu otevřít." V opačném případě, pokud skálopevně a nesoucitně trváme na svých omezených a z pohledu "božské Lásky" mnohdy až brutálních postojích, se kamínek opakováním stejných situací a reakcí nabalí v balvan, před kterým se v určité chvíli rozhodneme zastavit i za cenu ztráty hlavy, srdce, nebo dokonce života, jak bývá často u onemocnění (jakožto odrazu stavu duše) rakovinou.
"Láska" zcela zpochybnila během terapie mé dosavadní zaběhané postoje k životu, trvání na mých psychických vzorcích a postojích. Co cítím bez Ní (projevenou jakožto soucítění a přijetí) není nikdy úplné, natož harmonické, tedy vyvážené a celistvé.
Setkáním s vnitřní Pannou Marií vlastně začala má terapie vztahů i rozhodnutí vstoupit do tmy, (tzv.terapie tmou, viz web) aby odumřelo v základech co už je přežité...
A proč jsem dříve nevolal "božskou Lásku", ačkoliv jsem po Ní toužil? Bál jsem se skutečné "Lásky" protože bych si skrze Ní uvědomil, jak moc ubližuji druhým, což jsem předtím jen tušil. Ale tím jsem se nedostal k nejhlubším rovinám mé psyché, kde jsou subtilní, avšak mohutné kořeny mých omezených představ a agresivního, infantilního egoismu.
zdroj: http://mystika.mysteria.cz/meditace.htm
Začalo to tak, že jedna kamarádka se začala modlit tiše ke Kristu. Já to nevěděl, ale zjevil se mi, jak jsem zavřel oči, můj vnitřní Kristus a sdělil mi, že mám k sobě pozvat Pannu Marii. Dále mi řekl, že k Ní nemám moc dobrý vztah, nikdy jsem se s Ní proto moc nehovořil. To jsem musel uznat.
Jakmile jsem Ji v Srdci přizval, začaly mnou po následném rozhovoru s ní proudit ohromné "vlny Lásky" - jinak se to popsat nedá. S nimi i intenzivní pocit božského Přijetí, po kterém jsem už odedávna ve skrytu duše toužil.
Panna Marie mi sdělila pouze pár slov. Pocitově asi tolik, že se Jí jakožto principu božské Lásky mám více otevřít a přijmout Ji. Připustit si Ji více do sebe a svých vztahů především se ženami. Myšlenkově mi sdělila, že z Jejího pohledu je větším hříchem než někomu ubližovat bránit se průchodu, dávání lásky a tím i přijímání druhých jací jsou.
To jsem ještě vůbec netušil, jak se mnou ta "Láska" zacvičí… Zalily mě Její silné nádherné vlny, při nichž jsem se téměř totálně rozplýval v nekonečně jemné Blaženosti, která mne plně naplňovala a vnitřně uspokojovala až po okraj rajské rozkoší s pocitem láskyplné Posvěcenosti celého mého Bytí. Málem jsem u toho brečel dojetím.
V pozdních hodinách na mne padla únava. Po hodině marné snahy usnout mnou začaly cukat zvláštní pocity stále silnější bolesti a tísně spojené s oživením mých minulých vztahů, jak a kdy jsem partnerce ublížil.
Byly to situace, o kterých jsem se domníval, že už je mám v sobě dávno srovnané. A najednou jsem pocítil, jak jsem je řešil povrchně a to ještě hodně rozumově a s egoistickým zaměřením na sebe, svůj prospěch a dobrý pocit.
Zkrátka byl jsem dost chladně sobecký. Neublížil jsem ze svých partnerek pouze jediné, mé jediné velké platonické lásce. Ta však byla z mnoha důvodů nerealizovatelná, leč krom ztráty matky jsem jí tehdy nejvíce trpěl.
Počínaje matkou až po současnou ženu jsem dost ublížil všem blízkým ženám. Ony mě sice něčím také, ale tím z pohledu "mariánské Lásky" nelze ospravedlnit žádnou zlobu ani egoistické chování. Všechna ta ublížení druhým jsem najednou cítil na sobě.
Byla to ani ne tak silná, jako spíše skličující bolest pro uvědomění si toho, co jsem jim učinil, ať už si to zasloužily či nikoliv, protože já nebyl pověřen tím, abych to posuzoval a kohokoli za cokoliv odsuzoval. To není v kompetenci lidí, ale božské "Přísnosti", která má na to po ruce nekonečnou Prozřetelnost. A k Ní na vyvážení boží soucitnou "Milost", která přesně ví, kolik odplaty uneseme a pro vnitřní změnu potřebujeme odžít skrze své Srdce.
"Nikdy, co svět světem stojí, nedostaneme ani o píď více trýzně, nežli kolik opravdu uneseme ve svém životě a je nám nápomocno k porozumění, pokud se rozhodneme se mu otevřít." V opačném případě, pokud skálopevně a nesoucitně trváme na svých omezených a z pohledu "božské Lásky" mnohdy až brutálních postojích, se kamínek opakováním stejných situací a reakcí nabalí v balvan, před kterým se v určité chvíli rozhodneme zastavit i za cenu ztráty hlavy, srdce, nebo dokonce života, jak bývá často u onemocnění (jakožto odrazu stavu duše) rakovinou.
"Láska" zcela zpochybnila během terapie mé dosavadní zaběhané postoje k životu, trvání na mých psychických vzorcích a postojích. Co cítím bez Ní (projevenou jakožto soucítění a přijetí) není nikdy úplné, natož harmonické, tedy vyvážené a celistvé.
Setkáním s vnitřní Pannou Marií vlastně začala má terapie vztahů i rozhodnutí vstoupit do tmy, (tzv.terapie tmou, viz web) aby odumřelo v základech co už je přežité...
A proč jsem dříve nevolal "božskou Lásku", ačkoliv jsem po Ní toužil? Bál jsem se skutečné "Lásky" protože bych si skrze Ní uvědomil, jak moc ubližuji druhým, což jsem předtím jen tušil. Ale tím jsem se nedostal k nejhlubším rovinám mé psyché, kde jsou subtilní, avšak mohutné kořeny mých omezených představ a agresivního, infantilního egoismu.
zdroj: http://mystika.mysteria.cz/meditace.htm