Ahoj Markétko,
s tou meditací jsem v sobotu začal už po obědě a měl jsem spoustu vizuální, zvukových i kinetických vjemů. Brzo po deváté hodině jsem usnul.
Jak vnímám Světelnou mřížku jednoty?
Ačkoliv pracuju se záměry v dimenzí záměrů už několik let a dokonce už několik měsíců vnímám i jejich rozsáhlé sítě, až teprve s Projektem světelné mřížky jednoty jsem si uvědomil jejich celoplanetární rozsah. Dosud jsem předpokládal, že je to něco, co teprve vytvoříme. Teď vnímám, že je vlastně hotovo, celoplanetární síť už existuje.
Když si jí uvědomuju, vidím jí jako křižující se laserové paprsky nad svou hlavou. Každý ten paprsek obkružuje celou Zemi a vrací se zpět na to samé místo. Těch paprsků jsou miliony a miliardy a obepínají celou Zemi, takže z každého místa jsou viditelné tisíce paprsků, křižující oblohu všemi směry. Je zajímavé, že žádné dva paprsky se v prostoru nekříží a jsou mimoběžné. Na první pohled vidím jen ty nejsilnější a nejjasnější paprsky, ale když se podívám pozorněji, všímám si stále hustější sítě stále jemnějších a jemnějších linek, nakonec není na obloze jediné místečko, kde by nebyla nějaká alespoň teninká linčička.
Druhým důležitým prvkem systému je žhavé zemské jádro pod mýma nohama. Každý ten paprsek, ať silný nebo tenký, je vlastně kružnicí, jejíž střed je ve středu zemského jádra a přes tento střed jsou propojeny všechny paprsky mezi sebou. Důležitá je také rovina paprsku a kruh, který tvoří, protínající se kruhy pak vytvářejí systém průhledných komůrek, který vyplňuje celý prostor kolem mě. Každá ta komůrka začíná v zemském jádru a končí tam, kde jsou ty křižující se paprsky.
A třetím prvkem systému jsou laserové linie, které vystřelují ze zemského jádra a spojují ho s paprsky, jedna taková linie prochází mnou, je to můj individuální záměr, se kterým jsem vstoupil do tohoto života. Podobné linie pak vidím u všech lidí, další linie tvoří skupiny lidí, dvojice, trojice, ale jsou tam i linie udržované tisíci a miliony lidí. Každá ta linie vlastně vyplňuje komůrku mezi křížujícími se rovinami paprsků. Když pozoruju tu svou linii, cítím, jak mnou prochází tisíce těch rovin a nad hlavou se mi kříží tisíce paprsků. Takže to, čemu říkám individuální záměr je složeninou tisíců menších záměrů a je také součástí tisíců a milionů větších záměrů.
S každým člověkem na Zemi jsem propojen jednou rovinou, kterou tvoří tři body, já, on a zemské jádro. Některé ty roviny a paprsky s nimi spojené jsou výrazné, u mě blízkých lidí, u mnoha miliard jsou téměř neviditelné.
Zemské jádro pulsuje a s každým jeho pulsem se laserovými liniemi šíří vzhůru vlna. Každá linie se chvěje ve svém vlastním rytmu, protože je složená z unikátního souboru protínajících se rovin. Po některých liniích jde ta vlna vzhůru hladce, u některých se zašmodrchává. To vše vnímám jako zvuky, hladký průchod je libozvučný, zašmodrchaný je disharmonický.
Teď pozoruju jeden disharmonický záměr a zajímá mě, jak ta disharmonie vzniká. Vidím, že ta laserová linie není přesně ve své komůrce, že jakási vůle promíchala dva záměry mezi sebou. Teď když po každé linii jde vlna, v místě promíchání se střetnou a vzniká tam interference, která celý systém rozladí. Když se soustředím a svou vůli zase umístím každý záměr do své komůrky, opět se obnoví harmonie. Každý záměr má svou vlastní frekvenci, ale jsou mezi sebou v harmonii a tvoří souzvuk.
Je zajímavé, že v podobné harmonii mohou být všechny záměry v celé síti, podmínkou je, že každý záměr a jeho laserová linie jsou ukotveny v zemském jádru a jsou ve své komůrce, čili nekříží se se žádným dalším záměrem, pak energie ze zemského jádra může hladce a v harmonii stoupat až k paprskům nad hlavami a ty se pak rozzáří a zjasní.
Jak tak ta moje laserová linie záměru stoupá od zemského jádra ke křižujícím se paprskům, v jednom místě prochází třetí dimenzí a v tomhle místě se to její chvění zhmotňuje. Vidím to místo jako malý míček a zvuk, který vydává, je ten samý, jako když zpívám ÓM. A z energie toho zvuku se tvoří celé mé tělo. Druhým bodem na té linii je místo, kde souzvuk všech tónů na všech liniích,které tvoří můj individuální záměr, je nejdokonalejší. Z tohoto místa povstává to nejkrásnější, co chci v životě prožít.
Teď chci vědět, co se stane, když se pohnu, jak se ta síť promění? Jdu. Záměry, které jsem prohlásil za individuální, se drží pohromadě, pokud držím svou laserovou linii srovnanou, čili ukotvenou v zemském jádru a v příslušné komůrce, tak jsem v souladu se všemi srovnanými záměry, které potkávám,okamžitě jsem s nimi v harmonii. Občas nastane střet, pokud potkám záměr (člověka nebo skupinu lidí), který je mimo svou komůrku nebo není ukotvený v jádru. Ale tím, jak jsem sám srovnaný, umožním mu srovnat se taky. Na své cestě mohu ke svým záměrům připojovat další a další, přidávám další a další roviny a paprsky, mou snahou je udržet všechny ve svých komůrkách a v harmonii. Tím také rozšiřuju oblast toho nejkrásnějšího.
Jak vnímám současný stav téhle planetární světelné mřížky? Mřížka je dokonalá a všechny potenciální záměry jsou v souladu. Disharmonii tvoří laserové linie, které se kříží, pletou záměry, jsou rozpojené, nebo neukotvené v jádru. Tento stav vnímám jako vyčerpávající a energeticky nestabilní a přirozeně směřující do systému s nejmenšími energetickými nároky, čili do toho, kde jsou srovnané linie. Při meditacích, které děláme, právě vytváříme oblasti srovnaných záměrů, začínáme tím, že rovnáme své individuální záměry, pak skupinové, až vznikají celoplanetárně srovnané záměry. Po těchto stále silnějších liniích může stoupat energie k paprskům nad našimi hlavami a ty jsou stále jasnější. Každý z nás meditujících, ale takto dokáže posílit tisíce těchto paprsků najednou. Tak je tahle síť stále zřetelnější a další lidé se k ní snáze připojují, snáze slaďují své záměry, snáze je ukotvují v zemském jádru, rozplétají je a rovnají do příslušných komůrek a tím zároveň posilují celou síť a tak se celý proces zrychluje.
Tak takto vidím dnes meditace na světelnou mřížku jednoty z energetického hlediska v dimenzi záměrů (hara). Prakticky to jsou slovy nevystihnutelné obrazy, které snad ani výstižně a komlexně popsat nemohu.
Ilumauir
s tou meditací jsem v sobotu začal už po obědě a měl jsem spoustu vizuální, zvukových i kinetických vjemů. Brzo po deváté hodině jsem usnul.
Jak vnímám Světelnou mřížku jednoty?
Ačkoliv pracuju se záměry v dimenzí záměrů už několik let a dokonce už několik měsíců vnímám i jejich rozsáhlé sítě, až teprve s Projektem světelné mřížky jednoty jsem si uvědomil jejich celoplanetární rozsah. Dosud jsem předpokládal, že je to něco, co teprve vytvoříme. Teď vnímám, že je vlastně hotovo, celoplanetární síť už existuje.
Když si jí uvědomuju, vidím jí jako křižující se laserové paprsky nad svou hlavou. Každý ten paprsek obkružuje celou Zemi a vrací se zpět na to samé místo. Těch paprsků jsou miliony a miliardy a obepínají celou Zemi, takže z každého místa jsou viditelné tisíce paprsků, křižující oblohu všemi směry. Je zajímavé, že žádné dva paprsky se v prostoru nekříží a jsou mimoběžné. Na první pohled vidím jen ty nejsilnější a nejjasnější paprsky, ale když se podívám pozorněji, všímám si stále hustější sítě stále jemnějších a jemnějších linek, nakonec není na obloze jediné místečko, kde by nebyla nějaká alespoň teninká linčička.
Druhým důležitým prvkem systému je žhavé zemské jádro pod mýma nohama. Každý ten paprsek, ať silný nebo tenký, je vlastně kružnicí, jejíž střed je ve středu zemského jádra a přes tento střed jsou propojeny všechny paprsky mezi sebou. Důležitá je také rovina paprsku a kruh, který tvoří, protínající se kruhy pak vytvářejí systém průhledných komůrek, který vyplňuje celý prostor kolem mě. Každá ta komůrka začíná v zemském jádru a končí tam, kde jsou ty křižující se paprsky.
A třetím prvkem systému jsou laserové linie, které vystřelují ze zemského jádra a spojují ho s paprsky, jedna taková linie prochází mnou, je to můj individuální záměr, se kterým jsem vstoupil do tohoto života. Podobné linie pak vidím u všech lidí, další linie tvoří skupiny lidí, dvojice, trojice, ale jsou tam i linie udržované tisíci a miliony lidí. Každá ta linie vlastně vyplňuje komůrku mezi křížujícími se rovinami paprsků. Když pozoruju tu svou linii, cítím, jak mnou prochází tisíce těch rovin a nad hlavou se mi kříží tisíce paprsků. Takže to, čemu říkám individuální záměr je složeninou tisíců menších záměrů a je také součástí tisíců a milionů větších záměrů.
S každým člověkem na Zemi jsem propojen jednou rovinou, kterou tvoří tři body, já, on a zemské jádro. Některé ty roviny a paprsky s nimi spojené jsou výrazné, u mě blízkých lidí, u mnoha miliard jsou téměř neviditelné.
Zemské jádro pulsuje a s každým jeho pulsem se laserovými liniemi šíří vzhůru vlna. Každá linie se chvěje ve svém vlastním rytmu, protože je složená z unikátního souboru protínajících se rovin. Po některých liniích jde ta vlna vzhůru hladce, u některých se zašmodrchává. To vše vnímám jako zvuky, hladký průchod je libozvučný, zašmodrchaný je disharmonický.
Teď pozoruju jeden disharmonický záměr a zajímá mě, jak ta disharmonie vzniká. Vidím, že ta laserová linie není přesně ve své komůrce, že jakási vůle promíchala dva záměry mezi sebou. Teď když po každé linii jde vlna, v místě promíchání se střetnou a vzniká tam interference, která celý systém rozladí. Když se soustředím a svou vůli zase umístím každý záměr do své komůrky, opět se obnoví harmonie. Každý záměr má svou vlastní frekvenci, ale jsou mezi sebou v harmonii a tvoří souzvuk.
Je zajímavé, že v podobné harmonii mohou být všechny záměry v celé síti, podmínkou je, že každý záměr a jeho laserová linie jsou ukotveny v zemském jádru a jsou ve své komůrce, čili nekříží se se žádným dalším záměrem, pak energie ze zemského jádra může hladce a v harmonii stoupat až k paprskům nad hlavami a ty se pak rozzáří a zjasní.
Jak tak ta moje laserová linie záměru stoupá od zemského jádra ke křižujícím se paprskům, v jednom místě prochází třetí dimenzí a v tomhle místě se to její chvění zhmotňuje. Vidím to místo jako malý míček a zvuk, který vydává, je ten samý, jako když zpívám ÓM. A z energie toho zvuku se tvoří celé mé tělo. Druhým bodem na té linii je místo, kde souzvuk všech tónů na všech liniích,které tvoří můj individuální záměr, je nejdokonalejší. Z tohoto místa povstává to nejkrásnější, co chci v životě prožít.
Teď chci vědět, co se stane, když se pohnu, jak se ta síť promění? Jdu. Záměry, které jsem prohlásil za individuální, se drží pohromadě, pokud držím svou laserovou linii srovnanou, čili ukotvenou v zemském jádru a v příslušné komůrce, tak jsem v souladu se všemi srovnanými záměry, které potkávám,okamžitě jsem s nimi v harmonii. Občas nastane střet, pokud potkám záměr (člověka nebo skupinu lidí), který je mimo svou komůrku nebo není ukotvený v jádru. Ale tím, jak jsem sám srovnaný, umožním mu srovnat se taky. Na své cestě mohu ke svým záměrům připojovat další a další, přidávám další a další roviny a paprsky, mou snahou je udržet všechny ve svých komůrkách a v harmonii. Tím také rozšiřuju oblast toho nejkrásnějšího.
Jak vnímám současný stav téhle planetární světelné mřížky? Mřížka je dokonalá a všechny potenciální záměry jsou v souladu. Disharmonii tvoří laserové linie, které se kříží, pletou záměry, jsou rozpojené, nebo neukotvené v jádru. Tento stav vnímám jako vyčerpávající a energeticky nestabilní a přirozeně směřující do systému s nejmenšími energetickými nároky, čili do toho, kde jsou srovnané linie. Při meditacích, které děláme, právě vytváříme oblasti srovnaných záměrů, začínáme tím, že rovnáme své individuální záměry, pak skupinové, až vznikají celoplanetárně srovnané záměry. Po těchto stále silnějších liniích může stoupat energie k paprskům nad našimi hlavami a ty jsou stále jasnější. Každý z nás meditujících, ale takto dokáže posílit tisíce těchto paprsků najednou. Tak je tahle síť stále zřetelnější a další lidé se k ní snáze připojují, snáze slaďují své záměry, snáze je ukotvují v zemském jádru, rozplétají je a rovnají do příslušných komůrek a tím zároveň posilují celou síť a tak se celý proces zrychluje.
Tak takto vidím dnes meditace na světelnou mřížku jednoty z energetického hlediska v dimenzi záměrů (hara). Prakticky to jsou slovy nevystihnutelné obrazy, které snad ani výstižně a komlexně popsat nemohu.
Ilumauir