zdroj: http://cestydusi.mysteria.cz/view.php?nazevclanku=vedomi-vlastni-hodnoty&cisloclanku=2007050019
V jednom z mých rozhovorů s bohem přišla řeč na vědomí vlastní hodnoty. Myslím že toto vědomí je (obzvlášť mezi lidmi, co věří, že jsou služebníky světla) dost zanedbávané. Upřesním vám, o co se jedná, i co pro to můžete udělat.
Pomyslíte-li někdy na "pozemské" štěstí - tím myslím takové, které si přejete jak od duše, tak od srdce i od ega (do něho patří například lepší práce, nový partner, přání, aby se k vám jiní chovali lépe…) a pak sami sebe kategoricky odmítáte (přesvědčeni, že si to nezasloužíte, že pravým služebníkům světla stačí vědomí boha atd. apod. aj.), pak máte malé vědomí osobní hodnoty. Pokud se za vše omlouváte; za každou drobnou laskavost mnohokrát děkujete; několikrát denně přemýšlíte o tom, zda-li to, co jste řekli, bylo správně, pak si neuvědomujete vlastní cenu.
Rozpoznat, že máte malé vědomí vlastní hodnoty, dá velkou práci. Pokud jej máte, máte totiž většinou kolem sebe i dost lidí, kteří vás patřičným způsobem "usadí tam, kam patříte". Pokud si dovolíte udělat něco ve vlastní prospěch, řeknou vám, že jste "sobečtí". Pokud si dovolíte mít vlastní názor, řeknou vám, že "o tom nic nevíte". Pokud si dovolíte mít vlastní sny, osočí se na vás, že nic takového nepřichází v úvahu, že to za a) nejde dohromady s vaším duchovním rozvojem, b) tím dokazujete, že jste nevděční a máte nerealistické cíle, c) tak jako tak z toho nic nebude. A vy jim uvěříte. Proč?
Protože ty věty existují ve vás. Už dávno ve vás byly, jinak by vám je nikdo ve vašem okolí neopakoval. Fungují jako váš osobní systém víry. Ať už získané od rodičů, nebo během života od přátel, nepřátel, partnerů, dětí, spolupracovníků a mnohých dalších, máte je v sobě zakořeněné jako něco nevyvratitelného, daného samotným životem. Je těžké rozpoznat, že tomu tak je. Něco se vám nepodaří a vy sice nešťastně, ale bezmocně svěsíte hlavu. Ptáte se: "Co jsem udělal špatně?" "Za co mě bůh trestá?" "Kolik toho ještě budu muset vytrpět, než mi život dovolí prožít trochu štěstí?" "Co ještě musím udělat, abych si vysloužil lásku?"
Tímto přístupem v sobě živíte pocit viny, čímž se zároveň zbavujete odpovědnosti za svůj život a stavíte se do role oběti.
Příčiny jsou mnohé. Ve většině případů stojí za malým sebevědomím zášť k někomu, kdo vám jej kdysi podlomil. Ale už vás vidím, jak se teď chytáte za hlavu ("To mám zas někomu odpouštět?! Proč se nesmím na nikoho zlobit, ale ostatní se mohou soustavně zlobit na mě?"). Poradím vám, jak si vybudovat osobní kmen. Vědomí vlastní hodnoty. Zaručuji vám úspěch, pokud vytrváte.
Budování Kmenu vědomí vlastní hodnoty spočívá v postavení nových základů respektu k sobě samému. Je mnoho metod, ale já doporučuji následující:
Každý večer a ráno si stoupněte před zrcadlo, a nahlas (popř. v duchu) proneste následujících DESET PŘIKÍZÁNÍ (každé několikrát):
- 1) Jsem na sebe hrdý/á
- 2) Umím si stanovit své hranice
- 3) Jsem k sobě shovívavý/á
- 4) Nemám špatné svědomí / Kompletně se osvobozuji od pocitu viny
- 5) Jsem odpovědný/á za svůj život
- 6) Přijímám se se vším, co ke mně patří / se svými silnými i slabými stránkami
- 7) Umím své mínění vyjádřit jasně a zřetelně
- 8) Neberu si nic osobně
- 9) Nestojím v cestě vlastnímu úspěchu a štěstí 10) Činím dobro i sám/a sobě.
Několik dnů se pravděpodobně nebude dít nic. Pak zaznamenáte úspěch - budete umět více říkat "ne", nebo dokážete vrátit v restauraci druh nápoje, který jste si neobjednali.
Poté se začne projevovat odpor. Při ranním a večerním předříkávání budete najednou potřebovat udělat miliony věcí, které vás zabaví do té doby, než na předříkání nezbude čas. Při předříkávání samotném vás začne něco svědit, nebo budete mít potřebu dívat se jinam. Pokud si budete předříkávat v koupelně, před večerní hygienou, možná se začnete svlékat už u druhého přikázání (čímž sami sobě naznačíte, že to vlastně nemyslíte moc vážně).
Po čase začne odpor nabývat konkrétnějších podob. Možná ze začnete říkat "ne" na všechno, nebo se u vás projeví sklony k sebedestrukci. Lidé, jež se vás snažili dříve usadit, to teď budou dělat ještě častěji (nyní z vás víc než kdy jindy září touha být shazován). Budete se potřebovat vybít, vypsat, vykřičet… v tomto období vám rozhodně doporučuji vybíjet odpor někde o samotě. Slova, jež z vás budou lítat, by mohla kdekoho vyděsit. Pokud popíšete stránky nadávkami, spalte je (má to ohromně očistný účinek). Pokud budete v tomto období cítit nutkání ohradit se proti nějakému příkoří, pravděpodobně to uděláte.
Přijdou velmi zajímavé očistné procesy - možná budete ječet na boha, že vás vždycky nenáviděl, vždycky vás shazoval a nikdy vám nedopřál trochu štěstí. Možná budete mlátit do postele (v lepším případě) nebo rozbíjet věci (v tom horším). Možná budete brečet nespravedlností a na povrch vyplavou křivdy, kterých se na vás kdo kdy dopustil. Dostanete tak příležitost odpustit, nebo se prostě jen konečně pořádně vyřvat. Bude z vás odpadávat vrstva po vrstvě, a vy najednou zjistíte, co je to umět bránit sám sebe. Nedovolit, aby s vámi bylo zacházeno hůř, než si myslíte, že by mělo. Umět si říct o přídavek, od srdce se zasmát nemístnému vtipu, určenému vám, v určitém bodě se na všechno vykašlat a lehnout si k televizi.
Pokud vytrváte, začnou se dít úžasné věci - najednou se vám otevřou dveře se splněnými sny. Ne proto, že byste si to "zasloužili", ale proto, že budete přesvědčeni, že si nic takového ani zasluhovat nemusíte, že stačí prostě být. Zjistíte, že už vás nikdo neshazuje. A pokud přece jen někdo pronese něco ponižujícího, uvidíte jeho zranění, nikoli ta vaše. Hodně štěstí.
Já sama postávám ráno a večer před zrcadlem už asi pátým měsícem. Nutno podotknout, že se vážně dějí divy. Otevřely se mi dveře ke snu (zpívám v kapele) a o další se přetahuji s vlastním pocitem "nezasloužení si" (touha živit se herectvím). Tak uvidíme. Stojí to za to. Ať to stojí za to i vám :-)
Vaše Veronika