close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O mystice (obecně)

14. července 2007 v 14:51 | Markétka |  Inspirující články
BENDA, Jan. Mystika a schizofrenie [online]. c2001, [citováno dne 31.3.2004]. Dostupné z URL <http://www.webpark.cz/honza-benda/spirit/diplom02.html#3>.)
citace z R.P. pana Jana Bendy: "Mystika a schizofrenie"
Obecně se soudí, že mystika je v podstatě nějaké tajné náboženství, nezřídka bývá spojována s okultismem nebo magií. Toto vymezení je více než nepřesné a zavádějící. S okultismem a magií nemá mystika společného prakticky nic a vztah mystiky a náboženství je poměrně komplikovaný a nejednoznačný.

Náboženství zpravidla mívá dvě podoby: podobu vnější (exoterickou) a vnitřní (esoterickou). A právě na té esoterické rovině se mnoho rozdílů, jež panují mezi různými náboženskými systémy, stírá. Východní duchovní směry vesměs tvrdí, že bůh je v každém z nás, a že tedy každý z nás může být bohem, osvobodí-li se od toho všeho ostatního, co je v nás mimo tohoto boha. Exoterické křesťanství trvá na hledání "vnějšího" boha. Esoterické křesťanství však též hledá boha v nitru člověka: "Když Pán udělí tuto milost, je to velká pomoc, abychom hledaly Boha v sobě. Zde ho lze nalézt a s větším prospěchem než ve tvorech, a i svatý Augustin tvrdí, že ho nalezl zde, když předtím hledal jinde. … To je velmi dobrý, ba vynikající způsob meditace, neboť se zakládá na pravdě, že Bůh přebývá v nás." /1/ A ve své podstatě značně relativizuje všechny kategorické výroky svého exoterického dvojčete.
V tomto světle se exoterika může zdát jako nástroj pro klamání mas. Při bližším pohledu se však ukazuje, že i tato cesta funguje, je však mnohem delší (o ten úsek, kdy v průběhu hledání "vnějšího" boha dospěje adept až k takovému usebrání, že objeví cestu k svému "vnitřnímu" bohu). A ostatně i ten úsek cesty za "vnějším" bohem není zas až tak bez užitečnosti, protože ne každý je schopen jen tak bez přípravy začít bourat své ego.
Mystika je tedy nauka o spojení duše s čímsi ji přesahujícím, co různé systémy nazývají termíny Bůh, Pravda, Absolutno, Jednota, Mír apod. Tato mystická nauka pak většinou leží v samotném jádru systému ukrytá pod nánosy nejrůznějších příkazů, zákazů, povinností, symbolů a rituálů.
Vztah mystiky a náboženství ovšem není jednoznačný. Prorok stojící u zrodu náboženství vyjadřuje svou ve své podstatě nesdělitelnou mystickou zkušenost prostřednictvím symbolů, přirovnání, podobenství. Postupem času se pak ale mnohdy původní význam těchto náboženských symbolů stává nejasným. Instituce bez hlubšího porozumění začíná trvat na doslovném chápání metafor, lpět na konkrétních vnějších projevech zbožnosti, které přestávají mít vztah k vnitřní náboženské zkušenosti. Náboženství jako instituce se pak dostává do sporu s autentickou mystickou zkušeností. … Mystické zážitky navíc, zvláště v současné době, naprosto nemusí být spjaty s jakýmkoli náboženstvím. Mohou se vyskytnout i mimo rámec náboženství, někdy i zcela spontánně. Stace se domnívá, že "mystický zážitek sám o sobě rozhodně není náboženským fenoménem a že jeho spojení s náboženstvími je dodatečné a dokonce náhodné" (Stace in Lukoff, 1988, str. 127). Koestler podotýká: "Pravý mystický zážitek může takto zprostředkovat bona fide obrácení prakticky na jakoukoli víru, ať už je to křesťanství, buddhismus, nebo uctívání ohně" (Koestler in Maslow, 1973, str. 73).
William James se ve své knize "Druhy náboženské zkušenosti" (česky James, 1930) pokusil vymezit "mystický zážitek" pomocí celkem čtyř charakteristik:
1. Nevyslovitelnost. "Pro tuto zvláštnost jsou mystické stavy podobny spíše stavům citovým než rozumovým. Nikdo, kdo sám nezažil určitého citu, nemůže druhému vysvětliti, v čem jest jeho jakost nebo cena" (James, 1930, str. 230). "V mystické literatuře setkáváme se stále s výroky vnitřně sobě odporujícími, jako »oslňující temnota«, »šeptající ticho«, »plodná poušť« atd. Dokazují, že mystické pravdy nemluví k nám řečí rozumových pojmů, nýbrž spíše hudbou. Mnohé mystické spisy jsou takřka hudebními skladbami" (tamtéž, str. 245).
2. Zprostředkování poznání "Jsou to stavy vnitřního nazírání v hloubku pravdy nepřístupné soudnému rozumu. Jsou osvícení, významná a důležitá zjevení, byť i nezřetelná; a zpravidla nesou s sebou zvláštní vědomý pocit mocného vlivu pro budoucnost" (tamtéž, str. 230).
3. Pomíjejícnost. "Mystické stavy netrvají dlouho, mimo řídké případy půl hodiny nebo na nejvýš hodinu nebo dvě, a potom blednou v světle všedního vědomí. Často je si potom možno jejich jakost v paměti vybaviti jen nedokonale…" (tamtéž).
4. Pasivita. "Ač se může vznikání mystických stavů vědomě usnadniti předběžnými úmyslnými úkony..., které předpisují příručky mysticismu, přece... mystik cítí, jako by jeho vlastní vůle byla podvázána a jako by někdy opravdu byl chopen a držán jakousi vyšší mocí" (tamtéž, str. 231).
… anglická mystička Evelyn Underhill není spokojena s Jamesovým vymezením mystických stavů. Sama navrhuje čtyři následující teze:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama