Netušila sem to. Nedoufala sem v to. Netroufala si. Ano. Lidské osvícení je možné a není to jen suchá teorie. Naopak. Nyní, ještě více než kdy předtím (v určitém smyslu), máme všichni možnost se zapojit do transformace Země a celého lidstva. Energie dopadající na Zem nás k tomu i přímo vybízejí a podporují nás v tom. Podporují nás ve zrychleném učení a čištění karmy. Jsme ve fazi vývoje, kdy je dobré se rozhodnout k učení vědomému. Vědomě se toho můžete naučit spoustu. Jsou k tomu ty nejvhodnější podmínky.
Markétka
PS Níže uvedený výňatek je z čánku, který naleznete na: http://www.harmonic.estranky.cz/clanky/lidske-osviceni/osvicenibohempoznanisvetla
Ideál lidského osvícení je nejvyšším možným ideálem člověka.
Cestou par excellence k uskutečnění tohoto ideálu je meditace, v níž jsou zahrnuty všechny metody, které zvyšují hladinu vědomí a transformují lidský život přímým působením na samotnou mysl.
Slovo "ideál" znamená především "nejlepší myslitelný svého druhu".
Z hlediska buddhismu je ideálním člověkem buddha, čili osvícený člověk, a ideálem lidstva je buddhovství, čili osvícení.
Osvícení
- dle buddhistické tradice sestává ze tří věcí, a to :
- Je to stav čistého a jasného vědomí, kdy mizí dualita mezi subjektem a objektem, mezi tady a tam.
Je to spojité a jasné vědomí věcí takových, jaké skutečně jsou, vědomí prosté jakéhokoli zkreslení či klamu či subjektivního zabarvení.
- Je to nekonečná láska a soucítění ke všem živým bytostem.
- Při osvícení dochází k prožitku stavu nevyčerpatelné mentální a duchovní energie.
Osvícení lze tedy definovat jako stav svrchovaného poznání, lásky, soucítění a energie.
Osvícení je nejvyšším možným ideálem člověka a navíc ideálem zcela přirozeným, neboť nic jiného nás dlouhodobě doopravdy neuspokojí.
Ostatní ideály jsou individuální a dočasné a po jejich dosažení v nás zůstává to, co buddhismus označuje jako "dukkha", tj. neuspokojenost, zklamání a utrpení.
Tradice hovoří o třech formách dukkhy :
- utrpení, které je utrpením (fyzická bolest, zklamání atd.)
- utrpení ze změny (lpíme na něčem, co je pomíjivé, a trpíme, když to pomine)
- utrpení samotné podmíněné existence (ať získáme cokoli či dosáhneme jakéhokoli úspěchu, nikdy to nepřinese trvalé uspokojení a chceme víc, něco dalšího, většího, a tím je osvícení - až to přinese úplné uspokojení)
V kontextu evoluce můžeme říct, že člověk je sice živočichem, ale současně je mnohem víc, neboť je živočichem rozumným, lidskou bytostí, člověkem.
Tím člověk představuje mezi živočichy novou mutaci, nový druh, novou kategorii existence.
Člověk osvícený představuje rovněž novou mutaci, nový druh, novou kategorii existence - lidskou bytost ale současně mnohem víc než lidskou bytost - osvícenou lidskou bytost.
Z hlediska křesťanství jsou Bůh a člověk dvě zcela odlišné bytosti.
Bůh je "nahoře", člověk "dole" - a mezi nimi veliká propast.
Bůh je stvořitelem, člověk jeho výtvorem.
Bůh je čistý, svatý, bez hříchu, člověk je hříšný a nikdy se bohem stát nemůže.
Až na jedinou vyjímku, a tou byl Ježíš Kristus, jenž je pro ortodoxního křesťana vtělením Boha.
Křesťan má tedy k dispozici tři kategorie
: Boha, člověka a vtěleného Boha čili Krista.
A protože podle křesťanského učení se Bůh vtělil jen jednou, tak Buddhu toto učení bere jako obyčejného člověka - byť lepšího než ostatní.
Buddhismus je však neateistickou tradicí,
tj. nevěří v existenci svrchované bytosti, která stvořila vesmír.
Buddha pak není bohem, ale osvícenou lidskou bytostí, která se však mimořádnou nenarodila, ale stala, a to díky vlastnímu lidskému úsilí uskutečnit to, co v ní bylo potenciální, a díky plnému rozvinutí toho, co v ní bylo pouze zárodečné.
Buddhismus tak rozeznává dvě velké kategorie existence, a to obyčejného člověka a člověka osvíceného.
Člověk osvícený je pak podle buddhismu považován za nejvyšší bytost ve vesmíru, dokonce za vyšší než bohové.
Proto je také uctíván z vděčnosti za to, že poskytl příklad a ukázal cestu, čím i ostatní jsou s to se stát.
Buddha je tedy uctíván ne jako Bůh, ale jako učitel, vzor, průvodce.
Z hlediska vývoje lze hovořit o nižší a vyšší evoluci.
Nižší evoluce je proces vývoje od améby po obyčejného člověka, tedy proces převážně biologický, který se stává psychickým teprve na samém konci.
Vyšší evoluce odpovídá celému vývoji od obyčejného člověka po člověka osvíceného, tedy procesu psychickému a spirituálnímu, který může být posléze zcela oddělen od fyzického těla.
Podmínkou je však hmotná existence, tedy život.
Buddhismus má důvěru v člověka a žádá ho, aby měl důvěru v sebe.
Buddhismus nežádá člověka, aby "věřil", a tím méně, aby "věřil" v buddhismus.
Místo toho chce, aby přijal ideál lidského osvícení jako praktickou pracovní hypotézu.
Žádá ho, aby udělal experiment, žádá ho, aby to zkusil.
Spousta lidí je dnes nespokojena se svým obyčejným všedním životem.
Lidé nemohou přijmout čistě vědecký výklad života, přestože věda dosáhla obrovských úspěchů ve zvládnutí materiálního světa. Přitom ale zjišťují, že nejsou schopni přijmout ani tradiční, převážně judokřesťanský výklad existence.
A tak roste zájem o východní duchovní tradice, a nejvíc pak o meditaci.