close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jdete oklikou nebo míříte přímo na terč?

15. července 2007 v 7:51 | Markétka |  Inspirující ukázky z knih
Po té, co probrouzdáte mnoho webových stránek a blogů s esoterickou tématikou a pak narazíte na slova z Samádhi Sádhu Mouni, napadne vás: "Tak to je vhled. to by měla spousta lidí slyšet." A protože mám blog a mám možnost tento vhled zviditelnit a umožnit, tak aby si je přečetl, kdo to potřebuje, zde to je... :-)
Markétka
PS Ve článku o krátké a dlouhé cestě (který také můžete najít zde na mém blogu), je popisováno v podstatě totéž jinými slovy.
Zdroj: úryvky, které si můžete přečíst níže jsou převzaté z Samádhi Sádhu Mouni (viz Markétčina četba)
Nejprve, ve shodě s východní i západní okultní (duchovní) tradicí, musíme přísně rozlišit dva druhy termínů.
1. Nadsmyslové vjemy: extáze, zjevení, magické vyvolávání, ŠESTÝ SMYSL, nesmerické a spiritistické jevy, krátce vše to, co známe z populárních okultních spisů a
2. Pravé Nadvědomí, nezávislé na jakýchkoliv vizích, nebo jiných vnitřních i vnějších podmínkách, v nichž se člověk může nalézat.

Toto rozlišování mezi pojmy je základním pravidlem, které nám dali ti, kdo vědí.
Rozdíl mezi oběma druhy pojmů bude zřejmý při správném rozboru, čím různé vize a extáze skutečně jsou. V této knize se mohu odvolat na nejvyšší autoritu východní duchovní filosofie, na výroky velkého indického mudrce Šrí Ramana Mahárišiho (1879-1950), a to proto, že byl vedoucím současným představitelem indického filosofického myšlení a proto, že žil v naší době a byl schopen nám toto myšlení přizpůsobovat, vykládat a prohlubovat. Jelikož již existuje rozsáhlá literatura o tomto duchovním obru, nebudu uvádět mnoho podrobností z jeho života a učení, neboť ty mohou být snadno nalezeny v jiných knihách o Šrí Mahárišim (viz Ve dnech velkého míru).
Zmíněné již "rozšířené vnímání" (vize, extáze, jasnovidectví, jasnoslyšení, mediumita atd.) budeme nazývat právě zaostřením a rozvinutím jiných než hmotných smyslů člověka, které jsou však stále jen jiným druhem činnosti. Tak učil sám Maháriši. Z toho vidíme, že se v tomto případě nic zásadního nezměnilo, jen se rozšířil rozsah vnímání. Jinými slovy, stará podvojnost - Já a Ne-já - zůstává zachována. V okultní filosofii jsou nevyřešené podvojnosti známy jako neplodné představy, které nás udržují ve staré základní neznalosti konečné pravdy o Bytí.
Proto nemůžeme od takového dualistického stavu očekávat nic. Bez ohledu na to, jak vznešené a krásné může být toto rozšíření poznávajících schopností, dokud je namířeno ven, tj. k tak zvanému Ne-já, zůstává stále nezlomená relativita, podobná nedobré lžíci hořkého dehtu na dně soudku čistého medu, která zkazí celý obsah, neboť se k ní musíme nevyhnutelně dostat. Proto v ponořování se do různých světů (nejen do hmotného, ale i do oněch jemnějších, o kterých budeme mluvit v kapitole III.) nemůže být nalezeno žádné konečné, tj. absolutní a ne relativní vědomí, které jediné může být definováno jako pravé "Nadvědomí".
Doufám, že to stačí k vysvětlení prvního druhu pojmů, (jak byly uvedeny ad 1.). Současně se tím stává zřejmým a srozumitelným i to druhé a s tím i celý pojem samádhi. Tento pojem nebudeme používat pro žádný z jevů uváděných ad 1., které bývají někdy méně obeznámenými lidmi nazývány "nižší druhy samádhi". Z našeho hlediska je pouze jedno samádhi, které je bez jakéhokoliv vztahu k projevenému světu a je proto nezávislé (nepodmíněné), nad a mimo všechen čas a prostor, naprostá, neměnná Skutečnost, náš konečný úděl a věčné spočinutí.

Časem se můžeme setkat s lidmi, kteří věří v jakési "jemnější" smysly, schopnosti a světy, které poznali pouze na hmotné úrovni. Okultisté, spiritisté, různé sekty a podobní se snaží posunout hranice svého poznání za hrubou hmotu, které je poddáno našich pět smyslů. Hovoří o jiných druzích vibrací, zachytitelných lidmi, majícími rozvinutý tzv. "šestý smysl" a podobně.
Do určité míry mají pravdu. Zvláštním cvičením, životosprávou, zkoumáním a ovládáním dechu je možné rozšířit pole našeho vnímání (viz Koncentrace, část I. a II.) a ověřit si tak mnohá z teoretických tvrzení okultních knih.
Jasnozření, slyšení hlasů a vize, přicházející z "jiných světů", nemusí být nezbytně fantaziemi a nedostupnými zážitky, vzdor jejich prchavosti a nejasnému původu. Často může hrát hlavní úlohu v našich zážitcích z "onoho světa" naše vlastní představivost a autosugesce. Pouze velmi vzdělaní okultisté, mající velkou životní sílu a rozsáhlé zkušenosti ve svém bádání a schopnost posoudit výsledky, mohou být bráni v úvahu. I tak může dojít k velkým omylům. Vize z nadhmotných světů jsou příliš osobité a nejasné, než aby mohly být považovány za neomylné. Proto okultní učitelé kladou tak velký důraz na výcvik astrálních a vyšších smyslů u svých žáků a učí je vidět věci stejně, jako je vidí sami.

HLAVNÍ PROSTŘEDKY, jichž je používáno k rozvíjení psychických sil, jsou: soustředění myšlenek, vedoucí k ovládnutí vlastní mysli a procesů v ní, dechová cvičení, pomáhající ovládnout pránu, nebo životní, jemnou energii a tím nám umožňují působit na astrální úrovni, posty, posilující naši vůli a očisťující tělo, užívání drog, které je v "bílých" školách zakázáno, vzývání a mantry, které jsou jinou formou soustředění, spojenou s působením síly zvuku a mnoho jiných prostředků, které nejsou veřejně známy, a proto nemohou být uváděny.
Tyto prostředky mohou pomáhat při rozvíjení některých jemných smyslů, poněkud v předstihu před současným vývojem lidstva a pomohou nám nahlédnout do jiných světů. Ale to neznamená dosažení vyššího stupně vědomí, či dokonce Nadvědomí, kterým je samádhi. Neboť při tom zůstává člověk v podstatě stále stejný. Byl-li dříve egocentrický, bude po získání, řekněme, astrálního zraku stejný, bez ohledu na to, zda může vidět elementály, lidské fantomy a jiné věci, normálně lidskému vnímání skryté.
Takový člověk se ještě snadno bude děsit tělesné smrti, to znamená, že dává přednost tělesné existenci před jakoukoliv jinou formou života.
Ne, cesta k Nadvědomí zřejmě nevede tímto směrem. Na podporu toho se zmíním jen, že Maháriši hovořil o všech okultních jevech (které jsem jmenoval) jako o hře vlastní mysli, která nemá objektivní skutečnost. Slovem "mysl" rozuměl mudrc všechny nadpřirozené jevy, včetně siddhi - nadpřirozených sil.
Křesťanští světci také upírali jakýkoliv význam podobným jevům (viz Koncentrace, část II.).
Na druhé straně, rozvíjení samádhi, jak uvidíme v následujících kapitolách, mění celé vědomí člověka, jeho názor, jeho zájmy, úsilí i cíle. Ničí sobecký postoj a ukazuje tělesný život tak, jakým opravdu je, se vší jeho relativitou a nedokonalostí. Zahání přízrak smrti, který je nedílnou složkou života v těle. Člověk se pak už nepovažuje za podivnou, teoretickou kombinaci těla a duše, o které ovšem nic neví a operuje jen vypujčenými teoriemi.

Můj dávný přítel, starý svámí Siddhešvárananda, který strávil téměř 20 let v Paříži jako hlava Rámakrišnovy mise ve Francii, jednou poznamenal:
"V naší duchovní práci (ve které je usilování o pravé nadvědomí nejpřednější) bychom neměli přijímat žádné tvrzení, slyšené nebo čtené, bez vnitřního přezkoumání. Tomu musí předcházet vnitřní přeměna v nás, přeměna, která v nás probudí intelektuální intuici. Neměli bychom pouze opakovat: 'Rámakrišna pravil to, Maháriši pravil ono a další svámí pravil ještě něco jiného.' Neměli bychom stále jen citovat různé autority, které nám mohou sloužit jen jako útočiště. Je velkou překážkou všeho pokroku, hledáme-li jen imaginární útočiště, namísto abychom sami usilovně pracovali. Osvícení musí přijít z našeho nitra, tj. z našeho vlastního átmanu, probuzeného naším vlastním úsilím a bolestí. Slova, přednášky svámiů, čtení Rámakrišnových nauk a podobné mohou být pouze vnějšími prostředky, které probouzejí vnitřní zkoumání. Tato vnitřní analýza je naprosto nezbytná. Čtení Gíty nebo Upanišad je pouze příležitostí probudit v sobě duchovní intelekt (buddhi). Měli bychom dosáhnout stavu stálé nespokojenosti, neboť kdybychom spokojeně odpočívali, nemohli bychom postupovat kupředu."

Nejlepší představitelé duchovní moudrosti (velmi pokročilí křesťanští světci, východní jógini a zvláště Dokonalí lidé - džívanmuktové nebo Velcí rišiové) nám nedoporučují zkoušet tyto pochybné cesty nahlížení do světů, ve kterých po dobu života v těle nemáme zpravidla co pohledávat. (Viz Koncentrace, část II. a IV.) Taková činnost nám nepomáhá dosáhnout samádhi, ale spíše rozptyluje naši pozornost a tím zbytečně prodlužuje naši cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vlak vlak | 24. července 2007 v 0:28 | Reagovat

ze jsou sidhis, astral a pod iluze .. no rek bych ze detatku ktery prvne otevrelo ocka rikat ze santa klause je iluze .. ja bych se radoval. detatko ma pred sebou dlouhou cestu. a otevrelo oci, sami vidi .. na rozdil od tech kteri se intelektualne dostali az k dokonalosti samadhy zavrtani v knizkach a lekcich svatych muzu .. aspon tak me obcas prijde.

2 Markétka Markétka | 25. července 2007 v 19:27 | Reagovat

Já myslím, že k osvícení se čistě intelektuálně dostat nelze. četba je potřeba jen jako pomůcka v určitých chvílích.Zpočátku více, pak již jen jen jako občasné naťuknutí. Hlavní je duchovní praxe. Odevzdat se Lásce a důvěřovat Životu.

3 Markétka Markétka | 25. července 2007 v 19:28 | Reagovat

PS Myslím, ale hlavně je to má zkušenost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama