Ego je naše falešné já, s kterým se identifikujeme, kterým si myslíme, že jsme. Skrz toto ego vnímáme veškerou realitu a protože vnímáme realitu skrz , tak ji nevnímáme takovou jaká je. To ego ji pro nás dělá zkreslenou. Jinou než v realitě je. Jde vlastně o iluzi reality, kterou pak vnímáme. Tak to by bylo k tomu, co ego vytváří.
Jak se samotné ego utvořilo? Začíná se utvářet v dětství. Dítě se začne identifikovat se svým já až po té, co ho jeho okolí ho začne oddělovat, nějak ho nazývat. Začne se identifikovat se svým jménem a se vším spojeným. Rodiče mu říkají: "Pepíček je nepořádný. Neuklízí si hračky. Pepíčkovi moc nejde čtení. Pepíček nikdy nebude pořádný sportovec. Pepíček je nadaný na počítače." atd. S tím se Pepíček identifikuje (zvláště pokud je to říkáno opakovaně a říkají to jeho rodiče). Ego se postupně obsahuje takovéto výroky. Vedle toho obsahuje také identifikaci se jménem, pohlavím, věkem, tělem, národností, povoláním, majetkem, rolemi - dcera, matka. atd. Jsou to vlastně myšlenkové konstrukce, s kterými se identifikujeme. Takže ego takového Pepíčka může vypadat takto: Jsem Pepa Novák mužského pohlaví, věk 35 let, černé vlasy, modré oči, vysoké postavy, počítačový programátor, Čech, mám auto, barák se zahradou, manželku, dvě děti a psa. Jsem otcem dvou dětí, manželem, synem. Nikdy ze mě nebude pořádný sportovec. Jsem nepořádný. Jsem nadaný na počítače. S tím vším se Pepíček identifikuje a považuje to za své já. Všechno jsou vlastně myšlenkové konstrukce. S těmi se identifikujeme.
Reakcemi (těla) na tyto myšlenkové konstrukce jsou naše emoce. S těmi se také identifikujeme. Identifikujeme se s tím, jak na myšlenky reagujeme. Pepíček si například o sobě myslí, že je dobrý programátor. Šéf mu, ale vynadá, že udělal nějaký průšvih a že jako programátor stojí za houby. Jak Pepíček zareaguje, záleží na tom, jak celý ten kotejl myšlenkových konstrukcí (ego) zareaguje. Reakcí Pepíčka může být například vztek. Jeho ego bylo napadeno. Myslí si, že JE výborný programátor. Reaguje tedy jako by bylo napadeno jeho JÁ, jeho podstata. Jeho vztek je tedy reakcí na jeho myšlenku, že bylo napadeno jeho JÁ.
A to je ta Pepíčkova největší iluze. Ztotožňuje se se svou myslí. Myslí si: Já = moje myšlenky. Neuvědomuje si, že jeho podstata, jeho já leží jinde. Neuvědomuje si, že je ještě něco víc, je tedy nevědomý. Žije v nevědomí.
Někteří však se postupně probouzejí z toho nevědomí a zažívají nejprve záblesky a pak delší a delší prožitky vědomí. Jejich ego často totiž bylo tak plné negativních myšlenek a emocí, že již to nedokázali unést. Jejich způsob života byl pro ně již neuspokojivý. Kladli si otázky, prosili o pomoc, doufali, že život je ještě o něčem hlubším, více naplňujícím. Už se nechtěli cítit tak nešťastně či nenaplněně. Už nechtěli poslouchat své myšlenky. Už nechtěli zažívat pocity, které zažívali. Jednoho dne si řekli, že už ty myšlenky poslouchat nebudou a že jim je lépe bez nich. Poprvé zjistili, že mohou žít i bez nich a že tak nenastal jejich konec. Zjistili, že nejsou těmi myšlenkami. Uvědomili si, že je ty myšlenky ovládají a že se můžou rozhodnou nad něčím nepřemýšlet a některým svým myšlenkám nevěnovat pozornost.
Proč pro "já - ego" přidávat přívlastek "falešný"?